Kouzlo terapie

Terapie – Aneta Lauterbachová

O mně

Profesní cesta

portret2Vystudovala jsem psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve studiu (magisterský stupeň) jsem pak pokračovala v Psychologii tamtéž a také na Masarykově Univerzitě v oboru Psychoterapeutická studia. Toto dvojí studium mi umožnilo specializovat se na oblast mého zájmu a vášně – psychoterapii, a zároveň neztrácet kontakt s celou rozsáhlou oblastí psychologické vědy. Proto i můj způsob práce vychází přísně z vědecky ověřených principů.

Devátým rokem pracuji na krizové lince. Jsem odtud zvyklá mluvit s dospělými i dětmi o nejrůznějších tématech, mnohdy i v situacích, kdy jde klientům o život.

Mou práci, uvažování i způsob života zásadně ovlivňuje psychoterapeutický výcvik PCA (v rozsahu 6 let v PCA institutu Praha), který jsem absolvovala. (Více o psychoterapii, kterou praktikuji naleznete v sekci Jak pracuji.)

Vedla jsem také po dobu dvou let terapeutické skupiny na Psychiatrické klinice FN Bohunice a v Psychiatrické nemocnici Černovice v Brně. Zaměřením skupin byla arteterapie, relaxační techniky a tanečně-pohybová terapie.

V současné době rozvíjím vlastní terapeutickou praxi v Brně, pracuji na lince důvěry, píšu interaktivní psychoterapeutickou knihu a příležitostně facilituji terapeutické a relaxační skupiny.

Pravidelně přispívám také na svůj osobní blog, kde píšu o terapii a jejím místě ve svém životě, čímž se snažím přispět k destigmatizaci a detabuizaci psychoterapie. Některé má videa najdete na Youtube kanále Kouzlo terapie. Snažím se tak přispět k osvětě, že psychoterapie může být součástí zdravého životního stylu jako dobrodružná cesta svým vlastním životem.

Osobní cesta ovlivňující mou práci

Každý terapeut je jiný. Do způsobu jeho práce zasahuje nejen jeho osobnost jako taková, ale také vzdělání a samozřejmě i jeho osobní zkušenosti a přesvědčení. To, jaká jsem, můžete zjistit setkáním se mnou a poznat tak, jak si navzájem „sedneme“ a zda Vám jako psychoterapeutka budu vyhovovat. Vedle toho ale považuji za důležité (a vlastně i férové) představit Vám svá přesvědčení, která ovlivňují můj přístup.

Ze všeho nejdůležitější jsou pro mě moje vztahy – s rodinou, partnerem, přáteli, se psem i mě samotné se sebou. Snažím se udržovat vztahy hluboké, plné upřímnosti a pochopení. Naplňuje mě pocitem smysluplnosti a vděkem, pokud se to daří. Proto je mi tak blízký PCA přístup v psychoterapii (Person Centered Approach – Na člověka zaměřený přístup). Podle C. Rogerse (zakladatele) je ve vztahu (a také v psychoterapii) důležité a může být až uzdravující přijímat druhého bezpodmínečně takového, jaký je, empaticky mu naslouchat a zároveň být takový, jaký sám jsem. Myslím, že právě má touha po takovýchto vztazích mě dovedla až k psychoterapii, kde je to nejen možné, ale především nutné pro to, aby člověk mohl žít plně a růst.

Do způsobu, jakým pracuji a jak se vztahuji k lidem, také vstupuje moje víra ve vnitřní potenciál a moudrost každého člověka. Věřím, že pokud člověk má dostačující podmínky k růstu, potenciál v něm samém se naplňuje a jeho tendence růst a zrát ho vede životem jeho vlastní cestou. V terapeutické praxi to znamená, že vám nebudu radit, nebudu vás „vést“, nebudu vaše zkušenosti zjednodušovat ani je hodnotit. Pokusím se naslouchat vám co nejpečlivěji, respektovat vás, jací jste, a sama se tak také projevovat. Zkušenostmi i výzkumem je potvrzeno, že právě takové prostředí umožňuje lidem stávat se takovými, jací opravdu jsou. Věřím, že ve „zdravých“ podmínkách, se člověk vydá „správnou“ cestou.

Další velký díl v mém životě vždy zaujímalo umění – tanec, expresivní psaní, divadlo a v poslední době i malování. Opětovně si silně uvědomuji, jak mocně a pozitivně tyto umělecké a vyjadřovací prostředky působí na psychiku. Díky nim se mohu vyjádřit někdy snadněji než slovy, umocňují můj prožitek, jsou prostředníky mého těla s mou myslí a jsou mi zdrojem relaxace a energie. Pohyb, kresba, loutky, hlas a jiné mohou být v psychoterapii důležitými pomocníky. Pokud jsou blízké i druhému člověku, ráda s nimi ve své praxi pracuji.

Mé zkušenosti s lidmi a klienty mě obohatily především v tom, že každý člověk je zcela jedinečný. A proto i každé setkání je jiné, protože do něj vstupuji já a druhý člověk (i s tím, jak se každou hodinu dne proměňujeme). V psychoterapii se proto snažím o setkání „tady a teď“ – naslouchat Vám, co nyní prožíváte a o čem přemýšlíte, a respektovat Vás v tom, jací nyní jste. Každé setkání je proto tak trochu „nanovo“ a v tomto našem společném prostoru můžeme společně vytvořit cokoli, co budeme oba chtít.