Kouzlo terapie

Terapie – Aneta Lauterbachová
2 comments

O délce sezení v terapii

Poprvé jsem o tom, jak dlouho trvá terapeutické sezení, přemýšlela v souvislosti s tím, jaká je běžná terapeutická praxe. Dozvěděla jsem se, že terapeutická „hodina“ obvykle netrvá 60 minut, nýbrž 50. Důvody bývají ryze praktické. Končit za deset minut celá vždy terapeutovi nabízí šanci k malému odpočinku a možnost přeladit se na nově příchozího klienta v celou. Další důvod je také ten, že se klienti nepotkávají ve dveřích a v případě akutnosti řešeného tématu může terapeut prodloužit setkání o pár minut (ne všichni terapeuti ale s prodlužováním času souhlasí). Důvodem padesáti minut může být také prostě to, že se to tak dělá a že se to předchozím generacím terapeutů ukázalo jako funkční uspořádání denního rozvrhu. Pádné argumenty.

www.happyfox.com

Později mě délka sezení zajímala, když jsem v pozici klienta sama hledala vhodného terapeuta. Kromě toho, jak na mě dotyčný působí,
mě zajímal také způsob, jakým terapeut pracuje, jeho vzdělání a samozřejmě kolik si říká za „hodinu“ – a jak je ta „hodina“ dlouhá. Když vybíráme nějakou službu a máme k dispozici jen omezené množství vodítek, mohou nás cena a čas, který za své peníze dostaneme, dost ovlivnit.

Další impulz k přemýšlení o vhodné délce setkání pro mě bylo, jak nakládala s časem moje terapeutka. Klienty si vždy objednávala na celou a pak se jim věnovala celých 60 minut. Ze setkání s klienty tak měla v podstatě celodenní pásmo, ve kterém kontinuálně pracovala. Ptala jsem se jí, jak to zvládá. Není pro ni náročné, že nemá mezi klienty pauzy na vydechnutí? Překvapilo mě, když mi odpověděla, že to má přesně naopak. Zjistila, že jí vyhovuje, když pracuje bez přestávky, protože je pak celou dobu vyladěná na naslouchání přicházejícím klientů a mezery by jí paradoxně vyrušovaly z koncentrace. Z celého dne se pak prý pro ni stává jeden proces, ve kterém se zvědavostí nachází proměňující se tempo nebo třeba i opakující se témata, apod. Tehdy jsem si opětovně uvědomila, že zaběhnuté praktiky jsou fajn, ale každý odborník by si měl najít způsob, jak se v práci cítí nejlépe on sám.

myadroit.com

Nedávno se mi však dostalo cenného pochopení, že individuální potřeby ohledně času a délky sezení mají pochopitelně i klienti. Mám kamaráda, který už vyzkoušel několik terapeutů, až s posledním odborníkem je ale opravdu spokojen. Délka sezení hraje v jeho prožívání velkou roli. K pocitu bezpečí, který v terapii potřebuje, aby se mohl otevřít, rozhodně nepřispívá to, že ví, že na tento někdy opravdu náročný proces má jen omezený čas. Svěřil se mi, že nejhorší to pro něj bylo, když za jedním terapeutem pokaždé cestoval do jiného města. Jen režie kolem sezení mu vzala tři hodiny. A pak, když konečně dosedl v terapeutické pracovně, dolehlo na něj, že když do sezení investoval tolik času a peněz a je tak časově omezené, měl by ho patřičně využít. Takový tlak ho pochopitelně zablokoval. Já osobně tomu rozumím. Obzvláště, když toho máme hodně na srdci a máme pocit, že když tu tajemnou komnatu v nás otevřeme, všechno se nezadržitelně vyvalí ven, potřebujeme cítit bezpečí v tom, že na nás druhý člověk má dost času a že nás na konci setkání nenechá na holičkách.

Nakonec dotyčný kamarád našel terapeuta, který mu v jeho potřebě více času dokázal vyjít vstříc. Oba souzní s myšlenkou, že terapeutický proces je při každém sezení jiný a proto i různě dlouhý. Domluvili se tedy, že si jejich setkání terapeut plánuje vždy na konci pracovního dne a sezení tak může trvat takovou dobu, jakou je potřeba. Někdy prý hodinu, někdy až tři.

Určitě vás k tomu hned napadají možná úskalí nebo výhody, které to nese. Budu moc ráda, pokud se o ně podělíte dole v komentářích. Já vám však můžu prozradit, že kamarád je s tímto přístupem mimořádně spokojen. Cítí, že mu terapeut vychází vstříc nejen profesionálně (zvážil jeho potřeby), ale především lidsky (protože mu daruje nikoli jen to, co si zaplatil, ale také kus sebe jako chápajícího člověka).

P.S.: Když si chcete s někým promluvit, vyhovuje vám spíše otevřený časový horizont nebo pevné časové hranice? A jak by vám to vyhovovalo v terapii?

2 Comments

    • Aneta Lauterbachová |

      Dobrý den, Pavlo,
      moc mě těší Váš zájem! Mrzí mě, že jsem si Váš vzkaz přečetla až dnes a reaguji proto se zpožděním.
      Na Váš mail jsem Vám poslala zprávu s více informacemi.
      Budu se těšit na případné setkání.
      Mějte hezké dny

      Aneta Lauterbachová

      Odpovědět

Leave A Comment