Kouzlo terapie

Psychoterapie – Aneta Lauterbachová
0 comments

Etika v psychoterapii

Profesi terapeuta beru jako etický závazek. Vůči klientům, v širším významu také vůči společnosti a v globálním kontextu také vůči prostředí, ve kterém žijeme.

http://www.martaltes.com/ETHIC-magazine

Odhlédněme teď od pravidel skloňovaných ve všech etických kodexech. Naprostá mlčenlivost, chování v zájmu klienta, nezneužití pozice terapeuta, apod. – to jsou hodnoty, které jsou základními kameny úspěšné terapie.

Jenže etický apel terapeut nenechává v pracovně, když po práci odchází. Každý odborník by o sebe měl pečovat tak, aby se stával zralou a morální bytostí – tedy nejen v době výkonu své profese. Pokud chci pomáhat lidem ve své pracovně, logicky nemohu být hrubá a nespravedlivá vůči lidem „venku“.

Není člověk, na kterého se zrovna neprávem rozčiluju v obchodě, budoucí klient terapie? Nemusí jít hned o případ, kdy se terapeut chová natolik hrubě a zle, že tím způsobuje vážné škody (i to se však může stát), může jít prostě jen o člověka, který zažívá náročné období a moje hádka s ním může být pověstnou poslední kapkou (nebo i předposlední, ale to na nesprávnosti mého jednání nic nemění).

Ve světě jedno působí na druhé a ovlivňuje se. Zvažte následující: seřvete jako několikátí v řadě pomalou (a možná hodně unavenou) prodavačku, ta se vrací frustrovaná domů, kde nemá sílu pečovat o své dítě a hrubě ho odbyde, a tenhle kluk (ubitý už nehostinným prostředím doma) náhodou chodí s vaším dítětem do školy a možná se nemají úplně v lásce… Není tak nepředstavitelné, že se naše činy vrací zpět k nám, že? I proto bychom měli být nanejvýš opatrní ohledně toho, jak se chováme k druhým.

Nejde mi však o pouhý strach z potrestání, což je mimochodem nejčastějších motivů, proč se lidé chovají slušně (ať už jde o strach z trestu nebo pouhé respektování norem a zákonů společnosti – podle Kohlberga se 85% lidí v morálním vývoji zastaví právě v těchto stádiích). Otevírá se zde další rozměr (Kohlbergovo postkonvenční stadium): etické zvažování vlastního jednání vůči světu.

Jsou respekt a empatie, které využívá terapeut při práci, jen pracovními nástroji? Nebo jde o vnitřní trvalé nastavení?

Velmi souzním s myšlenkami Charlese Waldegraveho který pozici terapeuta spatřuje jako sociálního aktivisty ve společnosti. Terapeutickou etiku povyšuje ještě na vyšší úroveň než jen profesní pravidla a slušné chování k lidem. Terapeut by měl být osobností eticky smýšlející o společnosti, o životě. Klienti často přichází kvůli problémům spojeným s úrovní života a stavem společnosti (finanční problémy, nezaměstnanost, diskriminace). „…jsme tak jedni z mála z této vrstvy, komu lidé z chudých poměrů sdělují dopodrobna problémy, ve kterých žijí. Pokud na odborných konferencíh, na politické úrovni nebo v relevantních institucích o těchto problémech nemluvíme (nikoli individuální privátní příběhy), podílíme se na tom, že volání o pomoc je systematicky umlčováno“ (Waldegrave, 2005, podle Černý, 2013),

Pokud tedy chci skutečně svým klientům pomoci, musím se zároveň aktivně zajímat o sociální spravedlnost, politiku, špatně fungující zákony, apod. Terapie není oddělená od života. Mohu sice stokrát s klientkou probrat její pocity ohledně znevýhodňování v práci kvůli jejímu pohlaví, avšak nezdá se mi tato pomoc opravdová, pokud jsem zároveň vůči tomuto trendu ve společnosti lhostejná či jej v některých případech dokonce podporuji.

Uvědomuji si, že některé z vás může tento můj přístup dráždit. Opravdu nechci vzbudit dojem, že si myslím, že terapeut by měl být bezchybný superhrdina. Sama ve svém životě dělám jen to, na co mi síly a prostředky stačí. Avšak zároveň vyzývám nás všechny k tomu, abychom se zamysleli nad důsledky svého jednání a životního stylu. Zkusme být morálně vyspělí v tom, abychom viděli důsledky toho, kde nakupujeme a co, jaké firmy a politické subjekty podporujeme, jak se stavíme jako občani i jako lidi k dění ve společnosti. Skládky, plýtvání zdroji, nákup výrobků, za které lidé nedostali férově zaplaceno a bylo při jejich výrobě ohroženo jejich zdraví, upřednostnění potravin, kvůli jejichž produkci trpěla zvířata nebo byla chemicky znečišťována půda, atd., tím vším se podle mého názoru podílím (seč malým kouskem) na tom, jak se žije nejen mně, ale mnoha lidem – možná mým budoucím klientům.

  • Více o Kohlbergových stadiích morálního výoje zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kohlbergova_st%C3%A1dia_mor%C3%A1ln%C3%ADho_v%C3%BDvoje
  • Černý, J. (2013). Just Therapy. In K. Novotná & P. Nepustil (Eds.) Kolaborativní praxe pro studenty psychologie a psychoterapie. Brno: Masarykova Univerzita. 
  • online zde: http://www.opvk.fss.muni.cz/ikapsy/uploads/Kolaborativni-praxe-pro-studenty_ctp1.pdf

Leave A Comment